Základní informace
Zabýváme se
Finanční arbitr – základní informace
Kdy finanční arbitr nemůže rozhodnout?
Řízení před finančním arbitrem
Náklady řízení před finančním arbitrem
Není potřeba být právně zastoupen
Přezkoumatelnost rozhodnutí finančního arbitra soudem
Jak mohu služeb finančního arbitra využít?
Finanční arbitr
Od 1. 7. 2011 finančního arbitra jmenuje vláda na návrh ministra financí na funkční období 5 let.
Finanční arbitr za výkon své funkce odpovídá vládě. Finančním arbitrem a jeho zástupcem mohou být jmenovány pouze osoby, které jsou bezúhonné, plně svéprávné, mají dobrou pověst a jejichž zkušenosti dávají záruku, že budou svou funkci řádně zastávat.
Mgr. Monika Nedelková byla jmenována vládou do funkce finančního arbitra dne 16.11.2011 na základě usnesení č. 1157, a to s účinností od 16.11.2011. Vláda České republiky usnesením č. 675 ze dne 27. července 2016 jmenovala Mgr. Moniku Nedelkovou do funkce finančního arbitra na další funkční období 5 let. Vláda České republiky usnesením č. 790 ze dne 13. září 2021 jmenovala Mgr. Moniku Nedelkovou do funkce finančního arbitra s účinností od 18. 11. 2021 na další funkční období 5 let.
Zástupce finančního arbitra
Finančního arbitra v době jeho nepřítomnosti zastupuje v plném rozsahu jeho pravomoci a odpovědnosti zástupce finančního arbitra jmenovaný vládou na návrh ministra financí za stejných podmínek jako finanční arbitr.
Finanční arbitr může svého zástupce trvale pověřit výkonem části své rozhodovací pravomoci.
Mgr. Lukáš Vacek, MPA, byl jmenován vládou do funkce zástupce finančního arbitra na základě usnesení vlády č. 965 ze dne 20.12.2012, a to s účinností od 7.3.2013 na období 2 let. Vláda České republiky opětovně usnesením č. 24 ze dne 14.1.2015 opětovně jmenovala Lukáše Vacka do funkce zástupce finančního arbitra, a to s účinností od 8. 3 2015 na období 5 let. Usnesením vlády č. 58 ze dne 20.1.2020 byl Lukáš Vacek jmenován do funkce zástupce finančního arbitra, a to s účinností od 9. 3 2020 na období 5 let.
Další informace o finančním arbitrovi, zástupci finančního arbitra a vedoucích zaměstnancích Kanceláře finančního arbitra naleznete zde.
Kancelář finančního arbitra
Kancelář finančního arbitra plní úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti finančního arbitra.
Byla zřízena ke dni 1. 7. 2011 na základě zákona č. 180/2011 Sb. jako organizační složka státu a finanční arbitr stojí v jejím čele. Kancelář finančního arbitra je účetní jednotkou, jejíž příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly ministerstva financí.
Organizační strukturu a personální obsazení Kanceláře finančního arbitra naleznete zde.
Pravomoc a působnost
Finanční arbitr je státem zřízený mimosoudní orgán příslušný k rozhodování některých sporů na finančním trhu.
S účinností od 1. 2. 2016 je podle § 1 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, ve znění pozdějších předpisů, k rozhodování sporu spadajícího jinak do pravomoci českých soudů je příslušný též finanční arbitr, jedná-li se o spor mezi spotřebitelem a
a) poskytovatelem platebních služeb při nabízení a poskytování platebních služeb,
b) vydavatelem elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz,
c) věřitelem nebo zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru nebo jiného úvěru, zápůjčky, či obdobné finanční služby,
d) osobou obhospodařující nebo provádějící administraci fondu kolektivního investování nebo nabízející investice do fondu kolektivního investování nebo srovnatelného zahraničního investičního fondu při obhospodařování nebo provádění administrace fondu kolektivního investování nebo nabízení investic do fondu kolektivního investování nebo srovnatelného zahraničního investičního fondu,
e) pojistitelem nebo pojišťovacím zprostředkovatelem při distribuci životního pojištění nebo při výkonu práv a plnění povinností ze životního pojištění,
f) osobou provozující směnárenskou činnost při provádění směnárenského obchodu,
g) stavební spořitelnou nebo zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování stavebního spoření,
h) osobou poskytující investiční služby při poskytování investičních služeb,
i) osobou, která vede jiný než platební účet, při vedení tohoto účtu,
j) příjemcem jednorázového vkladu při přijímání nebo vracení tohoto vkladu,
k) penzijní společností nebo zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování penzijního připojištění se státním příspěvkem,
l) penzijní společností nebo zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování doplňkového penzijního spoření,
m) osobou, která poskytuje nebo distribuuje panevropský osobní penzijní produkt, při poskytování nebo distribuci panevropského osobního penzijního produktu,
n) osobou poskytující službu směny měn, která je před zahájením platební transakce nabízena plátci prostřednictvím bankomatu nebo v místě prodeje zboží nebo poskytování služeb, při poskytování této služby směny měn,
o) poskytovatelem dlouhodobého investičního produktu při poskytování tohoto produktu.
Sjednání rozhodčí smlouvy nevylučuje pravomoc finančního arbitra. Finanční arbitr usiluje zejména o smírné vyřešení sporu.
Příklady sporů v působnosti finančního arbitra naleznete zde.
Kdy finanční arbitr nemůže rozhodnout?
Návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem je nepřípustný, jestliže
a) spor nenáleží do působnosti finančního arbitra,
b) ve věci samé již rozhodl soud nebo v téže věci probíhá řízení před soudem,
c) ve věci samé již rozhodl finanční arbitr nebo v téže věci probíhá řízení před finančním arbitrem,
d) ve věci samé již bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení nebo v téže věci probíhá rozhodčí řízení.
Finanční arbitr nemůže rozhodnut ani tehdy, nemá-li návrh na zahájení řízení veškeré náležitosti.
Příklady sporů mimo působnost finančního arbitra naleznete zde.
Řízení před finančním arbitrem
Finanční arbitr je v řízení povinen podle zákona o finančním arbitrovi rozhodovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu s tímto zákonem a zvláštními předpisy.
Délka řízení vždy záleží na složitosti projednávaného sporu a součinnosti stran sporu nebo třetích institucí nebo osob. Složitost případu je potřeba posuzovat podle předmětu sporu a shromážděných podkladů s přihlédnutím k tvrzení jednotlivých stran sporu a jejich průkaznosti.
Řízení před finančním arbitrem může být zahájeno pouze na návrh spotřebitele jako navrhovatele. Finanční instituce se sama ničeho aktivně v řízení před finančním arbitrem vůči navrhovateli domáhat nemůže.
Finanční arbitr poté, co navrhovatel odstraní nedostatky návrhu, které brání projednání sporu, vyzve instituci, proti které návrh směřuje, aby se k návrhu vyjádřila a předložila podklady, které finanční arbitr po posouzení návrhu považuje za relevantní pro posouzení a rozhodnutí sporu mezi navrhovatelem a finanční institucí. Není vyloučeno, aby finanční arbitr v řízení vyzýval navrhovatele i instituci opakovaně nebo k doplnění předložených vyjádření nebo podkladů, případně aby vyzýval třetí instituce nebo osoby.
Zákon o finančním arbitrovi finančnímu arbitrovi ukládá, aby stranám sporu poskytoval k vyjádření nebo předkládání podkladů vždy 15 denní lhůty a současně stanoví právo strany sporu opakovaně požádat o prodloužení této lhůty. Finanční arbitr může v odůvodněných případech lhůtu o 15 dní prodloužit, a to i opakovaně.
Teprve poté, co finanční arbitr shledá shromážděné podklady pro vydání rozhodnutí ve věci za dostačující, vyzve obě strany sporu, aby se s nimi seznámily. Strana sporu se se shromážděnými podklady může seznámit nahlédnutím do spisu, který finanční arbitr pro řízení vede nebo požádat o zaslání podkladů shromážděné od druhé strany sporu nebo třetí instituce nebo osoby elektronickou poštou, případně datovou schránkou.
Finanční arbitr tam, kde to přichází v úvahu, usiluje o smírné řešení sporu. O smíru mohou strany sporu jednat kdykoli v průběhu řízení před finančním arbitrem, za jeho účasti i bez ní.
Finanční arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem. Zákon o finančním arbitrovi ukládá finančnímu arbitrovi, aby tak učinil do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí. Lhůta pro vydání rozhodnutí tak neplyne ode dne zahájení řízení, ale zajištění podkladů od obou stran sporu i třetích stran a posouzení, že pro rozhodnutí finančního arbitra není zapotřebí dalšího shromažďování.
Proti nálezu finančního arbitra může kterákoli strana sporu podat odůvodněné námitky. O námitkách rozhoduje znovu finanční arbitr. Rozhodnutí finančního arbitra o námitkách je konečné, tedy nelze se proti němu odvolat, a rozhodnutí nabývá právní moci.
Pravomocný nález finančního arbitra je po uplynutí lhůty pro splnění uložené povinnosti v něm stanovené vykonatelný a má stejné účinky jako rozhodnutí soudu. Nesplní-li instituce dobrovolně povinnost, kterou jí finanční arbitr v nálezu uložil, může navrhovatel podat návrh na výkon rozhodnutí.
Náklady řízení před finančním arbitrem
Řízení před finančním arbitrem je bezplatné. Neplatí se žádný poplatek za podání návrhu na zahájení řízení. Neplatí se žádné náklady řízení podle toho, jak spor dopadne.
Náklady řízení si nese každá strana sporu sama, finanční arbitr tedy nemůže nikomu přiznat ani náklady právního zastoupení.
Není potřeba být právně zastoupen
Ostatně, právní zastoupení navrhovatele se nevyžaduje. Finanční arbitr je povinen poskytovat navrhovatelům na jejich žádost pomoc při podání návrhu i v průběhu řízení tak, aby mohli účinně a oprávněně uplatňovat své nároky.
Postačí, když navrhovatel v návrhu na zahájení řízení vlastními slovy popíše pochybení instituce, zpravidla kdy, kde a co se stalo, např. jaké povinnosti ve vztahu k němu instituce porušila, v čem spatřuje neplatnost smlouvy nebo jejího ujednání, jakou újmu (škodu) tím instituce navrhovateli případně způsobila.
Protože nezbytným předpokladem pro vedení řízení před finančním arbitrem je neúspěšná písemná reklamace pochybení u instituce. Navrhovatel stejně tak může text reklamace přepsat do návrhu na zahájení řízení, protože se v podstatě může u finančního arbitra domáhat jen toho, čeho se u instituce domáhal v rámci reklamačního řízení.
Případnou majetkovou nebo nemajetkovou újmu musí navrhovatel řádně vyčíslit a doložit.
Přezkoumatelnost rozhodnutí finančního arbitra soudem
Proti pravomocnému rozhodnutí finančního arbitra o námitkách může kterákoli strana sporu podat žalobu k věcně a místně příslušnému obecnému soudu. S podáním žaloby lze požádat soud o odložení právní moci nebo vykonatelnosti rozhodnutí finančního arbitra.
Účastníky soudního řízení jsou navrhovatel a instituce, nikoli finanční arbitr, a to ani jako vedlejší účastník. Pokud soud spor posoudí stejně jako finanční arbitr, žalobu zamítne jako nedůvodnou a rozhodnutí finančního arbitra zůstane nedotčeno, tedy v právní moci a vykonatelné.
Soud není vázán skutkovým stavem zjištěným finančním arbitrem, to znamená, že může na základě podané žaloby znovu provádět dokazování ke zjištění skutkového stavu věci. Pokud soud se závěry finančního arbitra nesouhlasí, může zcela nebo z části rozhodnutí finančního arbitra nahradit.
Soudní řízení je přitom ovládáno zásadou úspěchu ve věci, tj. ta strana sporu, která měla v řízení úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení od strany, která spor prohrála (např. pokud by instituce podala žalobu k soudu o nahrazení rozhodnutí finančního arbitra a byla úspěšná, soud by velmi pravděpodobně navrhovateli uložil povinnost k úhradě nákladů řízení, které instituci v řízení před soudem vznikly, zejména uhrazení soudního poplatku nebo nákladů na právní zastoupení instituce).
Pro představu, je-li předmětem sporu peněžité plnění do částky 20.000,- Kč, činí soudní poplatek částku 1.000,- Kč, v ostatních případech činí soudní poplatek 3.000,- Kč (položka č. 18 bod 1 přílohy SAZEBNÍK POPLATKŮ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). Výše nákladů právního zastoupení se odvíjí od skutečnosti, zda je účastník řízení zastoupen advokátem. Obecně lze předpokládat, že je-li instituce v řízení před finančním arbitrem zastoupena advokátem, bude jím pravděpodobně zastoupena i v řízení před obecným soudem. V takovém případě se náhrada nákladů řídí vyhláškou ministra spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v závislosti na počtu úkonů, které advokát v konkrétním řízení učiní, a v závislosti na hodnotě sporu. Podle § 9 odst. 4 písm. d) uvedené vyhlášky je hodnota takového sporu 50.000,- Kč, tj. jeden úkon advokáta je odměňován částkou 3.100,- Kč + náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby a náhrada za promeškaný čas advokáta ve výši 100,- Kč za každou i jen započatou půlhodinu.
Obvykle je nezbytné počítat s minimálně třemi úkony advokáta, nicméně jejich počet nelze předem určit.
Proti rozhodnutí soudu, ať už o nahrazení rozhodnutí finančního arbitra nebo o zamítnutí žaloby, se mohou navrhovatel i instituce odvolat, v zákonem předvídaných případech i dovolat.
Jak mohu služeb finančního arbitra využít?
Návrh na zahájení řízení lze podat písemně poštou opatřený vlastnoručním podpisem, v elektronické podobě (e-mailem opatřeným zaručeným elektronickým podpisem nebo prostřednictvím datové schránky), osobně, resp. ústně do protokolu v sídle Kanceláře finančního arbitra.
Návrh musí podle § 10 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi obsahovat:
a) označení účastníků řízení (identifikační údaje navrhovatele a instituce, proti které návrh směřuje),
b) doklad o tom, že instituce byla neúspěšně vyzvána k nápravě (doklad o vyřízení, resp. zamítnutí reklamace, nebo v případě, že instituce v reklamační lhůtě nereagovala, doklad o podání reklamace, tj. text reklamace a doklad o jejím podání),
c) úplné a srozumitelné vylíčení rozhodných skutečností (uvedení, v čem navrhovatel spatřuje předmět sporu mezi ním a institucí, co sporu předcházelo a jak probíhalo jeho řešení s institucí),
d) důkazní prostředky nebo označení důkazů (důkazními prostředky jsou zejména listiny, svědecké výpovědi, znalecké posudky – tedy např. smlouva s institucí, všeobecné obchodní podmínky, výpis z účtu, záznamy o komunikaci s institucí; důkazy, které má navrhovatel k dispozici, je na místě označit a připojit k návrhu jako přílohu; ostatní důkazy, které jsou navrhovateli známy, ale nemá je k dispozici, je zapotřebí označit např. názvem, datem jejich vzniku, uvést, kdo je jejich držitelem apod.),
e) označení, čeho se navrhovatel domáhá (např. vrácení peněžních prostředků, náhrada škody, určení neplatnosti smlouvy nebo smluvního ujednání - v řízení před finančním arbitrem se lze domáhat splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva – např. náhrada škody, pokud je tato povinností strany sporu, který je finanční arbitr příslušný rozhodovat; náhradu škody je potřeba vyčíslit; je-li to nezbytné pro uplatnění práv, pak se lze v řízení před finančním arbitrem domáhat rozhodnutí, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá nebo zda zanikl a kdy se tak stalo),
f) prohlášení, že navrhovatel nepodal v téže věci žalobu k soudu nebo k rozhodčímu soudu, anebo rozhodci a že neuzavřel s institucí dohodu o mimosoudním vyrovnání a je si vědom závaznosti nálezu,
g) plnou moc, je-li navrhovatel zastoupen na základě plné moci,
h) datum a podpis navrhovatele.
Ke zpracování návrhu doporučujeme využít aplikaci Průvodce podáním návrhu nebo formulář.
Historie
Institut finančního arbitra vznikl v České republice k 1. 1. 2003 na základě zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi. Jedním ze základních motivů pro zřízení institutu finančního arbitra byla snaha o harmonizaci českého právního řádu s právem Evropské unie v období před přijetím České republiky za členský stát. Požadavek na harmonizaci českého práva s právem komunitárním vyplýval zejména z:
- čl. 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/5/ES ze dne 27. 1. 1997, o přeshraničních převodech (zrušena Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES),
- doporučení Evropské komise 98/257/ES ze dne 30. 3. 1998, o principech uplatňovaných pro osoby odpovědné za mimosoudní urovnání spotřebitelských sporů,
- doporučení Evropské komise 2001/310/ES ze dne 4. 4. 2001 o zásadách, jež se týkají mimosoudních orgánů při konsensuálním řešení spotřebitelských sporů,
- Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2560/2001 ze dne 19. 12. 2001 o přeshraničních platbách v eurech.
Naplnění shora popsaných požadavků a doporučení předpokládalo přijetí speciálního zákona, tedy zákona o finančním arbitrovi, ohledně mimosoudního rozhodování sporů při převodu peněz podle zákona č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku), s tím, že se spory, které vzniknou mezi převádějícími institucemi a jejich klienty při provádění převodů peněžních prostředků, se mohou klienti obracet na orgán pro řešení sporů působící podle zvláštního právního předpisu. Stejně tak ve sporech, které vznikly mezi vydavateli a držiteli při vydávání a užívání elektronických platebních prostředků, se mohli držitelé začít obracet na orgán pro řešení sporů působící podle zvláštního právního předpisu, tedy finančního arbitra. Právo zákazníka obrátit se na soud tím však nebylo dotčeno.
Přijetím zákona o finančním arbitrovi byl zřízen v českém právním řádu nový specializovaný správní orgán, který je příslušný rozhodovat spory (Viz Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.4. 2007, sp. zn. 11 Ca 116/2007, č.j. 2 Afs 176/2006 - 96.) z hlediska osobního mezi soukromými osobami, z hlediska věcného spory povahy soukromoprávní, z hlediska právní povahy spory mezi zákonem definovanými osobami, kdy rozhoduje o subjektivních soukromých právech. Z hlediska procesních prostředků jde o řízení fakultativní a návrhové, z hlediska postavení finančního arbitra se jedná o rozhodování orgánu veřejné moci (který však není součástí soudního systému České republiky), přičemž předmětem rozhodování jsou individuální práva sporných stran a výsledkem rozhodování je individuální správní akt, který je závazný a nuceně vykonatelný. V souladu s ústavním pořádkem byla ponechána možnost přezkoumání rozhodnutí finančního arbitra (nálezu, rozhodnutí o uložení pokuty) soudem.
Zcela výjimečné postavení finančního arbitra při rozhodování sporů bylo zakotveno ustanovením, že finanční arbitr je smírčím orgánem. Rozhodování sporů spotřebitelů pokud možno smírčím řízením je trend, který je v rámci zemí EU výslovně požadován.
Náklady na činnost finančního arbitra byly od počátku existence finančního arbitra hrazeny z rozpočtu České národní banky. Svoji rozhodovací činnost finanční arbitr zajišťoval pomocí dočasně přidělených zaměstnanců České národní banky, která ve svém rozpočtu vytvořila samostatnou kapitolu „Finanční arbitr“ a měla možnost kontrolovat, prostřednictvím rozpočtu a uzavřené dohody s finančním arbitrem, jeho hospodaření.
V oblasti působnosti finančního arbitra dochází k postupnému odstraňování limitů pro rozhodování sporů a rozšiřování oblastí, v nichž může finanční arbitr rozhodovat. V souvislosti s přijetím nového zákona o platebním styku č. 284/2009 Sb., který byl přijat zejména z důvodu transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES o platebních službách na vnitřním trhu, směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/26/ES o neodvolatelnosti zúčtování v platebních systémech a v systémech vypořádání obchodů s cennými papíry, byla související novelou zákona o finančním arbitrovi rozšířena pravomoc finančního arbitra v oblasti platebního styku. Od 1. 11. 2009 tak je finanční arbitr příslušný k rozhodování sporů mezi poskytovateli platebních služeb a uživateli platebních služeb při poskytování platebních služeb, nebo vydavateli elektronických peněz a držiteli elektronických peněz při vydávání a zpětné výměně elektronických peněz.
S účinností od 1. 7. 2011 byla zákonem č. 180/2011 Sb. rozšířena pravomoc finančního arbitra k rozhodování sporů o další oblasti finančního trhu, konkrétně o
- spory mezi věřiteli nebo zprostředkovateli a spotřebiteli při nabízení, poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru,
- spory mezi investičními fondy, investičními společnostmi nebo zahraničními investičními společnostmi a spotřebiteli ze standardních fondů kolektivního investování a speciálních fondů kolektivního investování, které shromažďují peněžní prostředky od veřejnosti.
S účinností od 1. 11. 2013 byla zákonem č. 278/2013 Sb. a zákonem č. 241/2013 Sb. rozšířena pravomoc finančního arbitra k rozhodování sporů mezi
- pojišťovnou nebo pojišťovacím zprostředkovatelem a zájemcem o pojištění, pojistníkem, pojištěným, oprávněnou osobou nebo obmyšleným při nabízení, poskytování nebo zprostředkování životního pojištění,
- provozovatelem směnárenské činnosti a zájemcem o provedení směnárenského obchodu nebo osobou, se kterou byl směnárenský obchod proveden.
S účinností od 1. 2. 2016 byla zákonem č. 378/2015 Sb. rozšířena pravomoc finančního arbitra k rozhodování sporů mezi spotřebitelem a
- i jiného než spotřebitelského úvěru, zápůjčky, či obdobné finanční služby,
- stavební spořitelnou nebo zprostředkovatelem při nabízení, poskytování nebo zprostředkování stavebního spoření,
- obchodníkem s cennými papíry, vázaným zástupcem, obhospodařovatelem investičního fondu nebo zahraničního investičního fondu nebo investičním zprostředkovatelem při poskytování investičních služeb nebo při výkonu činností podle § 11 odst. 1 písm. c) až f) zákona o investičních společnostech a investičních fondech.
Současně k témuž datu došlo k omezení pravomoci finančního arbitra ve všech oblastech (zejm. v oblasti platebního styku) výlučně na řešení spotřebitelských sporů, tedy takových, v nichž je navrhovatelem spotřebitel, tedy člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
Samotný zákon o finančním arbitrovi zakotvil pouze některé prvky procesního práva, ve zbytku odkazuje na (do 31.1.2016 "přiměřené") použití správního řádu. Řízení před finančním arbitrem je tak v důsledku nekomplexní procesní úpravy v zákoně o finančním arbitrovi řízením specifickým.
Financování činnosti finančního arbitra z rozpočtu České národní banky bylo dlouhodobě předmětem opakovaných kritik ze strany Evropské komise a Evropské centrální banky pro hrubý nesoulad s komunitárním právem. Tato kritika se objevila např. v konvergenčních zprávách Evropské komise a Evropské centrální banky za období 2006-2008. Po České republice bylo požadováno změnit stávající právní úpravu a uvést ji do souladu s principem zákazu měnového financování a s požadavkem na zajištění nezávislosti národních centrálních bank.
Vedle rozšíření působnosti finančního arbitra byla s cílem odstranění vytýkaného nedostatku ve financování finančního arbitra s účinností od 1. 7. 2011 zřízena jako organizační složka státu Kancelář finančního arbitra. Kancelář finančního arbitra plní úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti finančního arbitra a je samostatnou účetní jednotkou, jejíž příjmy a výdaje jsou součástí rozpočtové kapitoly ministerstva financí. Finanční arbitr stojí v čele Kanceláře finančního arbitra. S účinností od 1. 7. 2011 jmenuje a odvolává finančního arbitra a jeho zástupce vláda na návrh ministra financí. Finanční arbitr za výkon své funkce odpovídá vládě. Zprávy o své činnosti a nákladech vynaložených na zajištění výkonu činnosti předkládá finanční arbitr jak vládě, tak i Poslanecké sněmovně.
Pracovní poměr a odměňování arbitra, zástupce arbitra a dalších zaměstnanců v Kanceláři finančního arbitra se řídí zákoníkem práce (do 30. 6. 2011 určovala plat arbitrovi a jeho zástupci Poslanecká sněmovna a pracovníkům institutu finančního arbitra byla mzda stanovena podle standardů České národní banky). Ode dne 1. 7. 2011 stanovuje plat finančnímu arbitrovi a jeho zástupci vláda a zaměstnancům Kanceláře finančního arbitra stanovuje plat finanční arbitr.
Funkci finančního arbitra dosud vykonávali:
- JUDr. Ing. Otakar Schlossberger (2003 – 2008)
- Dr. Ing. František Klufa (2008 – 2011)
- Mgr. Monika Nedelková (2011 - )
© 2024 Kancelář finančního arbitra | všechna práva vyhrazena